NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vtipálci na první pohled, tihle CAPTAIN CLEANOFF. Další štika ulovená v síti Obscene Productions připlavala až z daleké Austrálie. Do katalogu východočeského vydavatele však zapadne naprosto přesně, protože tato pětice, jak už její název i název recenzované nahrávky, který odkazuje na legendární CARCASS, napovídají, hraje grindcore. A to zcela čistokrevný a všemi silami se pohybující v žánrovém teritoriu. V případě Australanů je to však v naprostém pořádku a nejspíše i ta nejlepší možnost hudební seberealizace. Necelá půlhodinka, během které zazní 21 rychlých skladeb, jež svojí chorobnou atmosférou a ječivě znějícím vokálem připomenou španělské HAEMORRHAGE, je ideální časovou plochou pro absorbování tohoto zvukového výplachu. Pod oslnivým kabátkem kvalitní produkce (na kanálový zvuk už dnes opravdu není nikdo zvědavý) se navíc skrývá nejeden solidní nápad, výborné sypačky a celkově velice dobrý dojem zkušených grindových mazáků. Vše má svoje místo, svůj čas. Nic nepřebývá, ani nechybí. „Symhonies Of Slackness“ je prostě formálně dokonalá záležitost, která sice ze židle nezvedá, ale sedět v klidu vás určitě nenechá.
7 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 28:23
Výborná placka
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.